Chtěl/a jsi někdy začít psát deník, ale nevěděl/a jsi jak? Možná jsi přesvědčen/a, že to nemá smysl (v takovém případě doporučuji si nejdříve přečíst článek Proč si vést deník), a možná máš jen pocit, že ti psaní nikdy nešlo. Pojďme to změnit.

1. Jaký zápisník vybrat?

Psát samozřejmě můžeš i digitálně, ale já bych doporučovala nejdříve si vyzkoušet psaní na papír. Neboj, na rozdíly mezi digitálními a papírovými zápisky se podíváme v dalším článku. Teď si vystačíš s papírem a tužkou, jen dávej pozor na jednu věc – ať jde o obyčejné kousky. Ano, slyšíš správně, začít je potřeba u levného sešitu a k samotnému psaní si vystačíš s jakoukoli propiskou nebo tužkou, co máš doma. Klidně sáhni i po barevných fixech.

Důvodem je to, že pokud si rovnou pořídíš nějaký speciální zápisník, budeš mít potřebu své zápisky kontrolovat, aby nebyly škaredé a vypadaly hezky, byly smysluplné, daly se přečíst. My ale nic takového nechceme a proto sáhneme po něčem obyčejnějším. A pokud přece jenom potřebuješ mít v rukou něco pěkného nebo příjemného, sáhni po nějakém sešitu s líbivým motivem. Jen za něj moc neutrácej a jdi do toho s tím, že když už ti sešit nebude sloužit podle tvých představ, můžeš ho vyhodit (zapálit s ním v krbu nebo si ho archivovat) a nebude ti to líto.

2. Neexistují žádná pravidla, jen tvé myšlenky

Mým nejoblíbenějším a myslím si i nejefektivnějším způsobem zapisování je volné psaní, tedy zachycování toku myšlenek. Jde o metodu, kdy si sedneš k papíru, vezmeš do ruky tužku a prostě píšeš, co tě zrovna napadá. Možná tě naštval soused, který ti zabral parkovací místo. Možná jsi dostal/a úžasný dárek k narozeninám od svých dětí/rodičů. Možná se ti dnes podařila výborná večeře. Možná přemýšlíš nad tím, že by ses zapsal/a do nějakého kurzu. Nebo jestli by sis měl/a koupit nová sluchátka. Cokoli tě napadá, napiš si to a pokračuj v tom, co tě bude napadat dále. Je v pořádku, pokud na sebe myšlenky nebudou navazovat a na jedné A4 jich budeš mít 100. Stejně tak je v pořádku, když bude ten samý papír popsaný jedinou myšlenkou, kterou budeš popisovat ze všech stran a úhlů.

3. Kolik psát? Zapomeň na čísla, stačí čas

Dobrá organizace je základ úspěchu. V mém případě platí, že co nemám v to do listu a v kalendáři, se s největší pravděpodobností nestane. Proto doporučuji zamyslet se nad tím, kdy máš volnější chvilku a na psaní si pár minut vyhradit. Myslím, že ideální je začít s tím, že si vyhradíš půl hodinu. Celou ji nejspíš nevyužiješ, ale nebude tě tlačit čas a budeš díky tomu mít větší klid. Co ti ale nedoporučuji, je si hned na začátek stanovovat, kolik toho chceš napsat, nebo že musíš psát celou půl hodinu v kuse. Zkus prostě psát a sledovat, kolik toho zvládneš napsat. Nesuď se. Piš, dokud máš chuť nebo v hlavě něco, co si chceš poznačit.

4. Nevíš, o čem psát? Začni svým dnem

Já touto taktikou začínám velmi často, protože u ní nemusím nijak zvlášť přemýšlet a jednoduše začnu popisovat svůj den od rána. Většinou se dříve nebo později objeví něco, o čem se chci rozepsat, a pak už to jde samo.

5. Neboj se, papír snese vše

Necenzuruj se, proto jsme si přece koupili levný sešit. Neboj se psát jakkoli tě zrovna napadá. Máš zničehonic chuť psát v kruhu, vzhůru nohama nebo třeba od poloviny stránky? Udělej to. Chceš si dnes raději kreslit a čmárat, nebo o tyto kresby doplnit své psaní? Udělej to. Chceš místo svých myšlenek psát o tom, jak by vypadal tvůj den, kdybys byl/a slavná hollywoodská hvězda v 50. letech? Udělej to. Ve tvém sešitu nejsou jiné hranice než ty, kde končí papír a začíná stůl (tedy, pokud ti nevadí počmáraný stůl, tak máš možná hranice ještě dál než já 🙂 a to je naprosto v pořádku).

6. Psaní není soutěž

Tím, že jeden den vynecháš, nevyjdeš z formy, ani nepřijdeš o medaili. Kvůli tomu, že jsi místo jedné stránky A4 napsal/a sotva tři řádky, jsi neselhal/a. Nezapomínej, že psaní je tady jen pro tebe a nikoho jiného, a je v pořádku, že nebude dokonalé. Hlavním účelem tvého deníku je pomáhat ti. Neexistuje správný ani špatný způsob, jak ho vést, tak vezmi do ruky pero a prostě začni.