Taky se ti při vyslovení spojení vést si deník vybaví pestrobarevné chlupaté desky na zámek a danou aktivitu si ihned spojuješ s dětstvím? Já sama takových deníků (plyšových, pestrobarevných, s oblíbenými kreslenými postavičkami apod.) měla opravdu hodně a v podstatě mě provázely celým mým dětstvím. K psaní do zápisníčků jsem se celý život vracela (občas nárazově, občas jsem u toho vytrvala) a dnes si uvědomuji, jakou sílu takováto obyčejná činnost může mít.

Pokud nejsi na internetu první den, určitě už jsi někde zaslechl/a, že psát si deník je něco, co stojí za to i pro dospělé. Mně přijde, že to v nějaké formě zmiňuje každý, kdo se nějak zabývá organizací nebo duševní pohodou, a viděla jsem to snad v každé ranní rutině.

Obecné a populární důvody stranou, v tomto článku se podíváme na konkrétní příklady toho, jak deník pomáhal a pomáhá mně, a proč si jej vedu i ve svých třiatřiceti letech.

Jak mi deník změnil život

V průběhu života jsem zkoušela spousty druhů deníků a zpětně vidím, že každá forma mi pomohla v něčem trochu jiném, co jsem zrovna řešila, ať už vědomě, či podvědomě, či mi pomohla trochu jiným způsobem.

Deník: Můj první terapeut

V dětství pro mě byl deník parťákem, kterému jsem mohla svěřit i ta nejtajnější přání a myšlenky. Nesoudil mě, nehrozilo, že by mě za mé aktivity pokáral nebo se mi od něj dostalo negativní reakce. Byl pro mě takovým psychologem, stejně jako můj tehdejší pes, kterému jsem svěřovala všechna svá trápení na procházkách 🙂 Pomáhal mi překonávat temná období, strachy, nejistoty a pochybnosti, která máme všichni.

Protože tím, že jsem si je sepsala na papír, jsem byla nucena si myšlenky utříbit, nad celou věcí se zamyslet s jistým odstupem a díky tomu jsem byla schopná vidět, že všechno není tak špatné, jak se může na první pohled zdát.

Zachycení vzpomínek: Proč jsem začala psát pravidelně

Mým dalším důvodem bylo zaznamenávání vzpomínek. Pamatuji si, že jsem si jednou jako malá v nějakém magazínu přečetla, že se jednou svým myšlenkám a vzpomínkám ráda zasměju a budu vděčná za své dětské já, které si je zaznamenalo. Tak jsem to s určitými pochybami zkusila. Musím říct, že mé první zápisky byly opravdu zajímavé a ráda si je čtu dodnes.

Například mé zápisky o tom, jak jsem byla opravdu hodně naštvaná na kamarádku, která mi snědla koblížek plněný nugátem, na který jsem měla chuť. Nebo mé úplně první zápisky z dovolené, která mě očividně vyčerpala natolik, že jsem to v půlce vzdala a vše uzavřela slovy A tak ubíhal den za dnem, až do dne odletu.

Takže ano, musím dát za pravdu autorce tehdejšího článku, některé mé záznamy mě dokázaly až přivést k slzám (od smíchu samozřejmě). No a od té doby se řídím myšlenkou, že je lepší si něco zaznačit, než to zapomenout a pak litovat.

Stačí si vzpomenout na ten pocit, když se vzbudíš z úžasného snu, říkáš si, wow…. a jak se pokoušíě si vzpomenout, čímže ten sen byl tak úžasný, postupně se každá vteřina a každý detail vytrácí, až si nevzpomínáš skoro na nic.

Deník v dospělosti: Jak jsem hledala svůj styl

Ke konci puberty a v době, kdy jsem začala studovat na vysoké, jsem psaní do deníku odložila a zaznamenávala si čistě jen výlety a podobné větší zážitky. Dodnes si říkám, že je to trochu škoda, protože právě v té době jsem toho prožívala opravdu hodně a mohlo být zajímavé. Deníky a diáře jsem ale měla vždycky v lásce a tak jsem zkoušela se k vedení deníku nějak dostat zpět. V té době jsem docela bojovala s předsudky, že psaní deníku je dětinské a snažila se najít nějaké jiné způsoby, než začínat větou Můj milý deníčku… S takovou bych toho moc nenapsala a deník s takovou větou bych pak nejspíš prázdný zahodila, protože bych se do něj nechtěla dívat 😀

Gratitude Journal: Cesta nejmenšího odporu

A v té době jsem objevila psaní deníku v krátké formě, sem zahrnuji hlavně tzv. gratitude journal, ve kterém jde většinou jen o pár vět denně, kde si zapíšete, za co jste byli ten den vděční. Zařadila bych sem například 5 Minute Journal, který mám ráda a ráda se k němu vracím dodnes. I když je na můj vkus příliš repetitivní, je to skvělý nástroj pro každého, kdo s psaním deníku začíná, protože tě navede přímo na určité oblasti, které stačí popsat jednou větou. Nestojí to čas ani námahu, zato si tím vybuduješ pozitivnější náhled na vlastní život. Já sama jsem si díky Pětiminutovému deníku uvědomila, že se mi hlavou často honí negativní myšlenky a najít mezi nimi pozitiva bylo překvapivě často složité. Časem jsem se ale zlepšila ve vnímání pozitiv a naučila se k sobě samé mluvit pozitivněji.

Gratitude Journaling ale není něco, co mě bavilo dlouhodobě, a tak jsem začala hledat alternativy. Pořád jsem bojovala s tím, že jsem prostě některé dny netušila, o čem psát. Některé dny se prostě nedělo nic zajímavého a já si nechtěla zapisovat, co jsem měla k obědu, na čem jsem ten den pracovala a kolik jsem ten den udělala kroků. A tak jsem zkusila pětiletý deník Tam a zpět s předepsanými otázkami na každý den. Tohle bylo fajn, u deníku jsem ale nevydržela, některé otázky pro mě nebyly příliš relevantní nebo zajímavé a na některé jsem měla tři roky po sobě stejnou odpověď. Suma sumárum, zjistila jsem, že potřebuji něco trochu flexibilnějšího.

Morning Pages: Z extrému do extrému

Tyto krátké zápisky v mém životě splnily určitou roli, ale potřebovala jsem změnu, a tak jsem naopak zakotvila u psaní 3 velkých A4 denně, hned po probuzení ráno. Tohle byl za mě trochu extrém, ale na druhou stranu obrovská zkušenost s tím, jak snadno nakopnout vlastní mysl a rozproudit kreativitu. Musím se přiznat, že ty tři A4 pro mě bylo hodně složité popsat, hlavně hned po ránu, ale pokud jsem se překonala a sepsala alespoň stránky 2, cítila jsem daný den rozdíl. Přirovnala bych to cvičení a meditaci v jednom, lépe se mi ten den soustředilo a neměla jsem pocit, že mi jde hlava kolem ze všech těch informací, které se na mě hrnou.

Bullet Journal: Moje finální (?) zastávka

No a poslední fází, u které jsem nakonec zakotvila, je psaní deníku jako součást bullet journalingu. Na konci dne si tedy uzavřu svůj todo list a na vyhrazenou stránku si zapisuji shrnutí dne a často se rozepisuji v oblasti, která mě v tu danou chvíli nebo ten daný den trápila, zaujala, nebo mě jen podnítila k zamyšlení. Pro letošní rok jsem si zápisky spestřila tím, že je částečně kombinuji s tím, že si každý den čtu úryvek z knihy 365 Days of Good Morning, Good Life. Pokud mě daná myšlenka zaujme, nebo nemám co jiného k danému dni zmínit, rozepisuji myšlenky týkající se toho, případně si úryvek jen přečtu a pokračuji v psaní o zbytku dne.